časté otázky

Není schopen výdělečné činnosti a přesto pracuje

Jsme nezisková organizace poskytující lidem se znevýhodněním na trhu práce takovou podporu, aby mohli pracovat za stejných podmínek jako ostatní lidé a společně s nimi. Většina uživatelů našich služeb má znevýhodnění spočívající právě ve zdravotním postižení a je tedy uznána invalidními.

Často se na nás obracejí lidé, kteří mají ve svém posudku napsanou formulaci „přiznána invalidita ve III. stupni, není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“. Pro tyto osoby i jejich potenciální zaměstnavatele je zpravidla velmi nejasné, zda vlastně lze při tomto posudku pracovat. Nejednou se nám stalo, že to zaměstnavatel nebo samotný člověk se zdravotním znevýhodněním nakonec prostě vzdal, s tím, že nebude riskovat, když už to má jednou černé na bílém.

Je tomu ale skutečně tak? Znamená dovětek v posudku o invaliditě „není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek“ opravdu, že tento člověk ztrácí základní lidská právo a to právo na svobodnou volbu povolání? Anebo se jedná jen o trochu nešťastnou formulaci správy sociálního zabezpečení?

Zeptali jsme se tedy odborníků na tuto problematiku.

Může člověk, jemuž je přiznána invalidita ve III. stupni a má v posudku napsáno, že osoba „není schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“ nebo „není schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek“ vůbec pracovat?

Ing. Hana Václavíková (Vedoucí oddělení zaměstnávání OZP, Úřad práce ČR):
 „Ano, takovéto rozhodnutí nepředstavuje úplný zákaz pracovat.
Z pozice zaměstnavatele je třeba zaměstnance vyslat za lékařem zajišťujícím pracovně-lékařskou péči k posouzení zdravotní způsobilosti konat sjednanou práci. Domnívám se, že není vyloučeno ani to, že zaměstnance shledá neschopným tuto práci konat, ani to, že bez ohledu na rozhodnutí o důchodu shledá zaměstnance schopným výdělečné činnosti.
Dále doporučuji před nástupem do zaměstnání konzultovat situaci se svým ošetřujícím odborným lékařem. Probrat s ním vhodný rozsah pracovního nasazení, aby byla jistota, že prací si nebude svůj zdravotní stav zhoršovat.“

Znamená to tedy, že člověk ve III. stupni invalidity, který se rozhodne pracovat, se může také registrovat na úřadě práce?

Ing. Hana Václavíková:
„Osoba ve III. stupni invalidity, která JE schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, se může registrovat na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, přičemž mu je poskytována podpora v plném rozsahu.
Avšak osoba ve III. stupni invalidity, která NENÍ schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, se může registrovat na Úřadu práce jako zájemce o zaměstnání, přičemž může využít jen omezenou podporu.“
 

A co konkrétně znamená tato omezená podpora?

Ing. Hana Václavíková:
 „Kde to zákon umožňuje, může zájemce o zaměstnání využít i aktivní politiku zaměstnanosti, např. rekvalifikace. Nikoliv však nejvyužívanější nástroje aktivní politiky zaměstnanosti jako je společensky účelné pracovní místo – příspěvek na mzdu nebo veřejně prospěšné práce, tam zákon uvádí podmínku uchazeče o zaměstnání a tato osoba  nemůže být vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadě práce. Nemůže tedy pobírat ani podporu v nezaměstnanosti.“

Znamená to tedy, že zájemci o zaměstnání, respektive jeho potencionálnímu zaměstnavateli nemůže být přiznán ani příspěvek spojený s chráněným pracovním místem?

Ing. Hana Václavíková:
„Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě není vázaný na uchazeče nebo zájemce, je na osobu se zdravotním postižením, která je zaměstnána u daného zaměstnavatele. Úřad práce může uzavřít také dohodu o zřízení/vymezení chráněného pracovního místa i s osobou se zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.“

A jak toto problematiku vidí Mgr. Václav Krása, předseda Národní rada osob se zdravotním postižením ČR?

„Tento problém řešíme již strašně dlouho. Považujeme za nesmyslné rozdělování lidí na ty, kteří při invalidním důchodu mohou pracovat a ty, kteří nemohou. Zákon nikde nestanoví, že příjemce invalidního důchodu III. stupně nemůže pracovat, takže zákonná překážka zde neexistuje. Problém je s přístupem posudkových lékařů, kteří velmi často reagují na pracovní aktivity příjemců invalidního důchodu III. stupně a snižují stupeň důchodu.
V zásadě platí, že jestliže má osoba 70 % ztráty pracovních schopností, tak může využívat oněch 30 % pracovních schopností. Vždy doporučuji, aby taková osoba nepracovala déle než 3 hodiny denně. V takovém případě by neměl být snížen a odebrán invalidní důchod. Bohužel máme zkušenosti, že se přesto tak děje. Považuji tento postup posudkové služby za špatný. Limitovat chuť do práce a určité schopnosti člověka je zcela špatně.“


Výňatek ze zákonů, kterých se tato problematika týká:

1.    Zákon 435/2004 Sb. o zaměstnanosti:
§ 25 odst. 2 Uchazečem o zaměstnání se nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou…písm. d) je invalidní ve třetím stupni (§ 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb.), s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (§ 39 odst. 4 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb.).
 
2.    Zákon 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění:
§ 39       
(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
(2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
(4) Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,
a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
d) schopnost rekvalifikace34b) pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
 
Co jsou „zcela mimořádné podmínky“ řeší § 6 Vyhl. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity:
Zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec schopen výdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, se rozumí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence.

Autorky článku: Klára Czernek Fialová a Pavlína Štípková, Fosa, o. p. s.