Fosa hájí práva nejzranitelnějších osob v naší společnosti

Posláním společnosti Fosa je poskytovat lidem se znevýhodněním takovou podporu, aby mohli žít běžným způsobem života v běžném prostředí. Potýká se však stále s nedostatkem odborných pracovníků. A jak to ve Fose obecně funguje, jsme se zeptali těch,  kteří jsou její součástí.

JIŘÍ RATINGER

Pracuje ve Fose přibližně 5 let. Vzdělání, Bakalářské Sociální pedagogika na Husitské teologické fakultě UK, M.A. Mezinárodní Sociální práce, Advanced development in social work (Aalborg Universitet, University of Lincoln, Universidade de Lisboa, Uniwersytet Warszawski, Université Paris Nanterre). Rád cestuje, fanouškovsky a rekreačně sport, vaření piva, zajdu do kina, sdílí dvě kočky a jednoho psa. Profesní zájmy, integrace, inkluze, sociální systémy a politika, sociální podnikání, znevýhodnění, drogové problematika.

Jaká byla Vaše cesta, než jste dostal na starosti vedení organizace?

Vlastně vcelku rychlá, v roce 2015 jsem se rozhodl studovat sociální pedagogiku, v rámci prvních let studia jsem na dobrovolnické úrovni pracoval v integrativních programech. Následně jsem si dal rok studia v Estonsku, kde jsem získal velmi hodnotné teoretické zkušenosti týkající se transformace sociálních systémů. Následovala rok a půl dlouhá praxe v Anglii a Skotsku, kde jsem pracoval s osobami s poruchami autistického spektra a tak získal i praktické znalosti. Po návratu do Česka jsem začal spolupracovat s organizací Fosa, kde jsem působil jako asistent a následně konzultant. Po asi třech letech spolupráce jsem si dal pauzu ve formě mezinárodního magisterského programu Advanced development in social work, který mě zavedl zpět do Anglie, Dánska, Portugalska a Polska a který se zabývá mezinárodní dimenzí sociální práce. Po programu jsem se v létě 2022 vrátil rovnou na pozici ředitele organizace.

Jaké problémy řešíte nejčastěji?

Ohraná odpověď, nicméně hlavním stresorem na manažerské úrovni jsou finance. Když odhlédnu od samotné výše platů, který u 97,5% našich zaměstnanců nedosahuje na pražský průměrný příjem, tak jde i o způsob financování obecně. Většinu dotace na daný rok totiž dostáváme až v březnu, tedy první dva měsíce v roce nemáme přiřazeny finanční zdroje. Tyto dva měsíce musíme vyžít z darů, půjček, popřípadě rezerv. Rovněž před začátkem nového roku nevíme, jaké částky obdržíme, což nám značně komplikuje plánování našich služeb. Podobné to je i u jiné materiální zajištěnosti, například, nyní řešíme možnost stěhování, kvůli většímu počtu zaměstnanců, najít vhodné místo za příznivou cenu je ovšem také výzva.

O co usilujete, je něco co se dá ještě zlepšovat?

Jednoduše řečeno všechny naše služby mají za cíl začlenit osoby s nějakým znevýhodněním či postižením do běžné společnosti. Naše služba Podporované zaměstnávání se zabývá zaměstnaností osob, které mohou mít problém s hledáním práce na otevřeném trhu práce. Služba Podpora Samostatnosti, zase pracuje osobami s mentálním postižením na získávání praktických dovedností, aby mohli žít život podobný jejich vrstevníkům bez postižení. Osobní asistence poskytuje podporu a péči lidem v domácím prostředí, aby nemuseli do institucionální péče, mohli udržovat standartní sociální vazby a žít i přes potíže v domácím prostředí.

Zlepšovat se dá na všech úrovních. Na makro úrovni vidím důležité dotáhnout proces deinstitualizace, tedy rušení vysokokapacitních zařízení, kde je opomínána individualita osob a následná transformace těchto zařízení na koncept komunitní péče. Co se týče mezzo úrovně, tak vidím důležité podporovat kooperaci mezi organizacemi. Na mikro úrovni, vnímám potřebu kontinuálního celoživotního vzdělávání, aby si pracovníci doplňovali vědomosti a tím se zvyšovala kvalita poskytovaných služeb.

Kolik klientů ročně využívá služeb Fosy?

Mezi všemi službami přibližně 200

Nabízí Fosa možnost profesního vzdělávání?

Fosa mimo poskytování sociálních služeb nabízí i vzdělávací program pro profesionály v sociálních službách, kde nabízí mnoho akreditovaných kurzů. Zároveň náš vzdělávací program nabízí i kurzy pro zaměstnavatele, aby byli připraveni na zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním. 

PETR MIŇOVSKÝ 

Pracuje ve Fose 2 a půl roku. Vystudoval jsem bakalářský obor na pedagogické fakultě UK (obor bych tam asi nedával, ale pokud ano, je to dějepis se zaměřením na vzdělávání a ZSV se zaměřením na vzdělávání) Něco dalšího: Rád trávím čas s přáteli, navštěvuji kavárny, sleduji seriály, zahraji si nějaké stolní nebo počítačové hry, baví mě historie a politika.

Co si představit po pojmem Podpora samostatnosti, komu pomáháte a jak?

Naše služba poskytuje podporu dospělým lidem s mentálním postižením, kteří žijí na území hlavního města Prahy. Co znamená žít samostatný život? Je to možnost každého z nás denně učinit, a uskutečňovat v praxi, množství rozhodnutí o tom, jak život bude vypadat. Jakou budeme mít snídani, co si koupíme v obchodě, čím pojedeme do práce nebo do školy, s kým budeme trávit náš volný čas, to vše a mnohem víc rozhodujeme a děláme bez pomoci či kontroly. Považujeme to za samozřejmost, bez které bychom vnímali naše životy jako nekompletní a nesvobodné. 

Pro lidi s mentálním postižením to často neplatí. Nemají dovednosti, zkušenosti a znalosti, které k tomu potřebují, nebo důvěru v sebe, a od svého nejbližšího okolí, že to zvládnou a neublíží si. Podpora samostatnosti představuje snahu pomoci, aby tyto věci získali a jejich život se přiblížil tomu, jak vypadá život jejich vrstevníků bez mentálního postižení, protože je to možné. Dalo by se říct, že Podpora samostatnosti je podporou svobody. Nejprve se s klientem dohodneme na tom, v jaké oblasti by chtěl získat větší míru kontroly a samostatnosti. Klienta poté provázíme dovednostními nácviky, předáváme mu znalosti a snižujeme postupně míru podpory a pomoci, aby věci činil samostatně a získal dovednosti, zkušenosti i sebedůvěru, že to opravdu zvládne. 

Jako konkrétní příklad nám může posloužit například nácvik cesty do práce. Ten by probíhal přímo na trase, kde chce klient jezdit samostatně. Nestačí se jen naučit, jaké spoje využije a kde vystoupí, velký důraz je vždy dáván na rizika a schopnost reagovat na nečekané situace (nejezdí spoj, který běžně používám, oslovil mě cizí člověk, zabloudil jsem,...). Postupně, úměrně pokroku u klienta, musíme naší přítomnost snižovat, což může vypadat tak, že si například odsedáváme dál, jezdíme v jiných vagónech a necháváme klienta řešit všechny situace samostatně. Vrcholem jsou poté zkoušky bezpečnosti, kdy klient jede sám a je odkázán na sebe. Můžeme i vytvořit nějakou nestandartní situaci a vyzkoušet, zda si v ní klient bezpečně poradí. Pracujeme také s blízkým okolím klientů, aby uznalo, že tyto schopnosti mají a mohou je užívat. 

 Jak byste  Petře popsal typický den v pozici konzultanta?

Typický den obsahuje čtyři složky. Přímou práci, kdy jsem s klienty a vedu individuální nebo skupinové nácviky či máme schůzky. Komunikaci s ostatními zaměstnanci, konzultanty nebo asistenty, o nácvicích, o tom, co se daří, co je třeba změnit a v čem je potřeba pokračovat, aby byly dosaženy klientovi individuální cíle. Komunikaci s okolím klientů, rodinnými příslušníky a zaměstnanci jiných služeb, bez kterých změn nelze dosáhnout. A v neposlední řadě zhotovování veškeré nezbytné dokumentace a tvorba pomůcek pro klienty. 

Je něco čím Vás tato práce obohacuje?

Rozhodně, už jen dělat práci, která mi dává smysl a naplňuje mě radostí je nesmírně obohacující. Mohu se denně setkávat s fascinujícím pokrokem, který by mnozí neočekávali nebo dokonce označili za nedosažitelný. Určitě se mi změnil náhled na to, co to vůbec znamená nemožné. Zároveň jsem získal obrovské množství zkušeností, protože je to práce velmi různorodá, a skvělý pracovní kolektiv. 

MICHAL KLBÍK

Ve Fose pracuje 4 roky. (Na pozici pracovního konzultanta 2 a půl roku. Předtím jsem byl ještě rok a půl pracovní asistent). Dokončené vzdělání je středoškolské obchodní akademie. Mám rád sporty, seriály, počítačové hry, poslech hudby.

Michale, jací klienti využívají služeb PZ?

Klienti, kteří využívají služeb PZ u nás ve Fose jsou různí, jelikož se nezaměřujeme na konkrétní cílovou skupinu, tak k nám může přijít téměř kdokoli, kdo má znevýhodnění v tom najít si práci. Je tedy těžké to zobecnit. Poslední dobou máme spíše klienty s duševním znevýhodněním.

Jaký je proces podpory při zaměstnávání takového klienta?

Proces je tedy také různý, záleží, jak moc potřebuje klient pomoci a jak moc zvládá věci sám. Každopádně vždy na úvodu společně vymýšlíme jakou práci chce klient hledat, jaké si představuje pracovní podmínky (mzda, pracovní doba, druh práce...), také společně zjišťujeme na jakých dovednostech by bylo dobré pracovat (nácvik pracovního pohovoru, jak hledat práci, jak napsat motivační dopis...). Poté na těchto věcech společně pracujeme, hledáme práci, nacvičujeme pohovor, chodíme na pohovory, doprovázíme klienty do samotné práce, kde jim poskytujeme pracovní asistence. Zase záleží, co ten klient potřebuje, někdy nepotřebuje podporu na pohovoru ani v zaměstnání.

Jak reagují zaměstnavatelé na problematiku zaměstnávání lidí s OZP?

Zaměstnavatelé reagují také různě. Někdy umí být vstřícní a mají opravdu zájem dát příležitost někomu s OZP. Někdy jsou, ale zaměstnavatelé nároční. Nemají představu, kdo lidi s OZP můžou být, nerozlišují jejich znevýhodnění/schopnosti a házejí je do stejného pytle. Často je potřeba zaměstnavatele ponaučit, jak s lidi OZP mluvit a nedělat z toho velkou vědu.

TOMÁŠ LANC

Pracuje ve Fose rok a půl. Studoval na Katedře Sociální práce FFUK v Praze. Rád chodí na koncerty, do divadel a kaváren. Když je možnost rád tráví čas v přírodě a na různých výletech s kamarády. Má rád procházky lesem.

 Jak jste se dostal na pozici koordinátora OA?

Tuto práci jsem si toužil vyzkoušet již několik let, jelikož sám jsem vozíčkář  a od roku 1997 sám osobní asistenci využívám ve svém životě. Vždy jsem se o sebe staral téměř sám bez profesionální pomoci organizací a od roku 2019 do roku 2021 jsem spolupracoval s Fosou jako klient. Velmi mě zaujala kvalita asistentů, jejich celkový přístup k lidem s nějakým znevýhodněním, takže když Fosa hledala koordinátora přihlásil jsem se do výběrového řízení, kterým jsem úspěšně prošel, mám i požadované VŠ vzdělání- obor Sociální práce na FFUK a tak od ledna 2022 jsem tu.

 Co je náplní práce koordinátora, s jakými situacemi se setkáváte na této pozici?

Starat se o klienty i asistenty, zjišťovat jejich potřeby a požadavky, zároveň koordinovat vzájemné časové možnosti všech zainteresovaných stran, tvorba týdenního rozvrhu a neustálá kontrola, aby vše šlapalo, jak má. Mnohdy jsou lidé závislí jen na nás, nemají třeba už rodinu ani nikoho blízkého, kdo by byl schopen se o ně postarat a dokud to jde, troufám si tvrdit, že každý člověk dá raději přednost svému domácímu prostředí před nějakým zařízením. Asistenti  prostě nahrazují klientům ruce a nohy. Pomáhají prostě se vším, co by dělali klienti sami, kdyby nebyli znevýhodněni- od ranního vstávání, oblékání, toaletu + hygienu, podání stravy, doprovod do zaměstnání nebo na přátelské setkání. Představte si to tak, že vy se dnes o sebe postaráte zatím sami a nikoho k tomu, abyste žili svůj život nepotřebujete, ale může se Vám stát kdykoliv cokoliv a třeba už zítra ty druhé ruce a nohy potřebovat budete.

 Jaké jsou přednosti osobního asistenta a kdo jej může vykonávat?

Práci osobního asistenta může vykonávat v podstatě každý kdo je  odpovědný, spolehlivý trpělivý, komunikativní, empatický a má chuť a odvahu učit se novým věcem.  Je dobré, když je člověk alespoň trochu časově flexibilní. Předchozí zkušenosti s lidmi s nějakým znevýhodněním jsou výhodou, ale ne podmínkou. Vše Vás postupně naučíme.

 Jak dlouho trvá proškolení asistenta, než vyrazí sám za klientem?

Záleží, co všechno klient potřebuje, zda celkovou péči o osobu nebo se o sebe postará, ale potřebuje pomoc někam doprovodit např. k lékaři nebo za zábavou. Asistent může být také šikovný více nebo méně na různé činnosti. A kdy může vyrazit? Řekněme tak za 3 neděle až měsíc.

Fosa, o.p.s.

Filipova 2013/3
148 00 Praha 4 – Chodov

www.fosaops.org
Telefon: +420 775 350 115